Malý princ (7) Pouť

Diktát z knihy Malý princ od Antoine de Saint-Exupéry

[Počet slov: 131]

   

Stisknutím tlačítka "Číst text diktátu" se zahájí přehrávání diktátu. Stisknutím stejného tlačítka přehrávání kdykoliv zastavíte. Po zapsání kompletního textu zjistíte počet chyb tlačítkem "Ukázat počet chyb". Stisknutí tlačítka "Rozbor diktátu" zobrazí porovnání originálního textu s Vaším a ukáže místa s chybami. V ovládacím boxu nahoře můžete nastavit rychlost čtení textu a také to, jestli se text automaticky po každé větě opakuje, což dovoluje nejprve si text poslechnout a na podruhé jej teprve začít psát. Čtení textu lze také spouštět/zastavovat pomocí klávesy CRTL.
      xx


Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal jsem se znovu na cestu. Byl jsem dojat. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo se mi dokonce, že není na Zemi nic křehčího. Ve svitu měsíce jsem pozoroval to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si: Co zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné… A poněvadž se jeho pootevřené rty slabě usmívaly, řekl jsem si také: Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost ke květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa zhasne. A jak jsem tak kráčel, objevil jsem na úsvitě studnu.